Ptáci i motýli prohrávají v závodě s globálním oteplováním
Celosvětové oteplování klimatu je dnes již dobře doloženým jevem, který můžeme pozorovat i na území České republiky. V poslední době se objevují studie, které ukazují, že pro současný vzestup teplot nenajdeme co do rychlosti i velikosti historickou analogii v řádech milionů let. To je delší doba, než jakou zažila většina žijících organismů během své evoluční minulosti. Je tedy zajímavé se ptát, jak na tyto neobvyklé klimatické podmínky organismy reagují. Velmi důležité poznatky o dopadech oteplujícího se klimatu na ptáky a motýly přináší nová studie publikovaná v Nature Climate Change, jednom z nejuznávanějších časopisů v tomto oboru. Práce je založená na rozsáhlém souboru dlouhodobých monitorovacích dat z více než deseti tisíc lokalit pokrývajících sedm evropských zemí včetně České republiky. Cílem studie bylo zjistit, jak rychle dokáží ptáci a motýli reagovat na teplejší klima změnou svého rozšíření.
Jak se tedy složení ptačích a motýlích společenstev změnilo?
Za sledované období 1990-2008 jsme pozorovali výrazný nárůst podílu teplomilných druhů oproti
druhům chladnomilným. Teplotní index společenstev vzrostl jak u ptáků, tak u motýlů a s výjimkou
Katalánska se tento vzestup týkal všech sledovaných zemí. Je zajímavé, že růst byl podstatně vyšší
u motýlů, ačkoliv jsou jejich možnosti šíření oproti ptákům výrazně omezené.
Co z těchto výsledků vyplývá pro pochopení toho, co se nyní v přírodě děje?
Za prvé, schopnosti šíření nejsou tím nejdůležitějším, co organismům umožňuje vyrovnávat se s
teplejším klimatem. Motýli coby studenokrevné organismy s krátkou generační dobou ukazují, že právě
tyto vlastnosti jsou zřejmě v dnešním světě pro přežití důležitější. Za druhé, vztahy mezi různými
skupinami organismů jsou založeny na poměrně jemně vyladěných mechanismech. Např. během hnízdění
hmyzožravých ptáků je líhnutí mláďat načasováno do doby jarní populační exploze housenek. Různě
rychlé reakce celých živočišných skupin mohou těmito vztahy pořádně zahýbat. To se již projevuje
třeba u tažných druhů ptáků hnízdících v sezónních biotopech, jako jsou listnaté lesy. Zde dochází
k výrazně dřívějšímu populačnímu píku hmyzu, na který ptáci nedokáží adekvátně odpovědět posunem
začátku hnízdění, protože je omezuje geneticky dané migrační schéma. Jejich odlet ze zimovišť je
naprogramován na určitou dobu, která byla během evoluční minulosti těchto druhů optimální, a i když
jsou schopni v podmínkách vyšší teploty uspíšit svoji cestu na hnízdiště, na pružně reagující hmyz
to stejně nestačí. Mláďata tažných druhů tak mají během svého růstu méně potravy, hůře se vyvíjejí,
častěji hynou a populace těchto druhů tak dlouhodobě klesají. Podobně jemných a složitých vztahů
najdeme v přírodě zřejmě mnoho a je pravděpodobné, že oteplování dosavadní vazby promění a
zpřehází. Jelikož nás během tohoto století čeká zřejmě ještě vyšší nárůst teplot, než jakého jsme
dosud byli svědky, můžeme se nadít ještě mnohých překvapení.
